Zimní omlypijské hry v kanadském Vancouveru už klepou na dveře. Byznys spojený s olympiádou však při vstupu do města a jeho okolí rozhodně neklepal.
V rámci příprav na událost neobyčejně výnosnou pro velké množství korporací se centrum Vancouveru proměnilo v “čistou zónu” vyhrazenou pouze skupinám obyvatelstva vybaveným dostatečným ekonomickým kapitálem. Vyrostly tu nové reprezentativní budovy nebo centra velkých firem a byl vytvořen prostor pro masu movitých návštěvníků her stejně jako pro investory, pro něž je olympiáda jedinečnou příležitostí. O čem se však příliš nemluví, je odsun marginalizovaných vrstev obyvatelstva do okrajových částí města spojený s jakousi formou sociální segregace typickou pro gentrifikovaná města.
Společně se změnami v samotném centru dění olympiády ovšem přišla výstavba nových sportovišť v kanadských horách, na kterou doplatilo tamější původní indiánské obyvatelstvo, pro nějž jsou některé z oblastí posvátnými oblastmi nebo zdrojem obživy. Domorodá teritoria jsou prodávána či pronajímána korporacím pro různé účely od těžbu dřeva až po výstavu lyžařských areálů. Síla kapitálu a ekonomických argumentů opět zcela zadupala do země hlasy ekonomicky deprivilegovaných vrstev a proběhla vlna novodobé kolonizace, která má drastické sociální následky. V řadách domorodého obyvatelstva vzrůstá odcizení a s tím spojená míra chudoby, nezaměstnanosti, sebevražd, kriminality nebo užívání drog.
Proti olympijským hrám ve Vancouveru již delší dobu běží grassroots kampaň No2010, v rámci které vznikají i krátké videodokumenty, zde je jeden z nich.
